I've already been to heaven, after 5 minutes I was like "let's go"

Dneska jsem vstala (o dvacet minut později, když na mě mamka hulákala, že přijdu pozdě), oblíkla jsem si to první, co mi přišlo pod ruku (ta...

Dneska jsem vstala (o dvacet minut později, když na mě mamka hulákala, že přijdu pozdě), oblíkla jsem si to první, co mi přišlo pod ruku (takže jsem celej den chodila se špinavym kolenem), zlomila jsem si svojí šedou tužku na oči o oko a do školy jsem se doploužila s akutním nezájmem o dění kolem mě, kdyby mě zajelo auto, asi bych si toho ani nevšimla. Hluboká deprese...

A... Miluju svoje kamarádky!!
Dostalo se mi povzbuzujíciho obejmutí (hned několikrát), zhodnocení celý situace, vyslechnutí a kvanta, kvanta, kvanta vtipů.
("Nikdo mě nemiluje a všichni jsou hetero!"
"No, už jsem ti chtěla začít pomáhat s tim, že tě nikdo nemiluje, ale s tim, že jsou všichni hetero ti fakt nepomůžu!"

"Nó, přijdu za nim, sundám si kalhoty a řeknu 'Jé, mně spadly kalhoty!'"
"'A zrovna dneska, když jsem si zapomněla vzít spoďáry!'"

"Ale chápeš, že je o dva roky starší?!"
"Nó, jí je padesát a jemu jsou tři!")

Když jsem přišla domů, pro změnu to se mnou začlo jít z kopce, proti čemuž jsem se teda zatvrdila, pustila jsem si Skins a krásně se na všechno vykašlala.
Jestli přežiju večer ve zdraví a relativně dobrý náladě, znamená to, že jsem se z toho vykřesala (nezvykle rychle, yaaaay) a pokud mi to nebude nikdo připomínat, naučim se časem tu díru v hlavě, co mi z toho všeho zbyla, ignorovat a nebudu se vyhýbat dojemným písničkám.

No, jinak se hodlám zaměřit na náš projektovej den, kdy každá třída dostane náhodně vybraný písmenko, podle něj si vybere zemi a udělá o ní velkej projekt na 45 minut.
Původně měl bejt o Nizozemí a měla tam bejt celá třída.
Samozřejmě na to spousta lidí kašle, zatim určitě přijde nějakých osm, devět lidí, zbytek ASI ne.
Takže se to přesunulo na moje vytoužený Norsko (Nšvédsko neprošlo :D), moje starost je norština a jsem yay nadšená. :D
Ale jsem dost otrávená přístupem třídy.
Chtěj nezajímavý Nizozemí, aniž by plánovali přijít.
Nikdo neřekne určitě, jestli nepřijde, žvaněj něco o "možná", i když je jim jasný, že prostě nepřijdou.
Věta "Vymyslete program a já uvidim, jestli přijdu." mě dostává doteď, ale zjevně jsem sama, protože to přichází od nejpopulárnější persóny třídy, haha.
Kdyby nešlo o Norsko, udělám si den volna stejně jako oni a nikam nejdu.

Hodlám si koupit barvu na textil a popsat si svoje obyčejný bílý trička. A pak je doladit svíracíma špendlíkama. Protože pak budu krásná a originální. Sice neumim kreslit, neumim psát a celkově jsem na manuální práce dost levá, ale to nevadí, protože takovýhle trika (s křivýma a různě velkýma písmenkama) nikdo nemá, mwhahaha!
S výsledky své práce se s vámi samozřejmě podělím (co bych to byla za sebestředného egoistu, kdybych se nechlubila??), pokud to nedopadne trapně blbě.
Vzhledem k tomu, že jsem víceméně na suchu a nemám nejmenší tušení, kde se daj takový barvy sehnat, budu muset celý kreativno nechat až na příští rok... Na druhou stranu bych to ráda spáchala o Vánocích, protože budou prázdniny, což znamená ranec volnýho času.. a po prázdninách pak už je blízko pololetí, což znamená tuny písemek, ew.

Konec žvanění o ničem, jdu si dát horkou sprchu, pak si zapálim voňavou svíčku, pustim si (pro změnu) Skins, zalezu si pod peřinu a budu nejspokojenější na světě.

0 komentářů