Můj největší strach asi je představa, že skejsnu v Ústí a dopadnu tak, jak všichni tady - kyselá stará bába s nadváhou v ohavných kalhotech (víte jaký, ne? Takový ty á la od kostýmu, jak všem dělaj ošklivý nohy... jako sloupy), dvěma dětma na krku, s omezenym manželem, co akorát tloustne, plešatí a smrdí, nudnou prací, televizí každej den v osm a nenávistí vůči všemu všem, zejména vůči mladým lidem, co mají budoucnost před sebou, zatimco já chcípnu v týhle díře.
No, pak ryby, hadi, zvířata tak nějak všobecně, že něco pokazim tak příšerně, že to nepůjde dát zpátky... výšky... znásilnění... zapomenutí angličtiny... mrtvol... krve... zraněných lidí...
Stalkerů. Ne fakt. Vážně mě děsí představa, že mě někdo sleduje.